S koňmi trochu jinak 1 - Venkovní ustájení, držení koní, podmínky pro jejich zdraví a psychickou pohodu

01.01.2010 01:00

Mnoho lidí řeší problém zda mít či nemít vlastního koně.

Já jsem, po zkušenostech které jsem během svého života získal a po vývoji, kterým jsem prošel, dospěl k názoru,že pokud se rozhodnete jezdit na koni, pravděpodobně se nevyhnete počátečnímu období, kdy budete navštěvovat nějakou veřejnou jízdárnu, kde se budete prokousávat základy jízdy na koni. Nebo budete jezdit někam,kde vám půjčí koně a budou s vámi jezdit na vyjížďky do přírody. A pokud vás to chytne za srdce a zalíbí se vám ten pohled na svět ze hřbetu koně, neváhejte tak dlouho jako já a pořiďte si koně svého.Ale v tu chvíli, prosím, pamatujte, že jste vstoupili do svazku na celý život.Ať už váš, nebo onoho koně či třeba i koní. Pokud si tohle uvědomíte, uděláte první krok k tomu,abyste se svým koněm navázali tu správnou komunikaci. Pokud chcete a potřebujete aby vám kůň důvěřoval,musíte mu dát důvěru svou a on to musí cítit. Je to o to těžší, že kůň si nevybírá vás, ale vy jeho. Je tedy na vás udělat vše pro to, aby on byl rád s vámi. Ale ke komunikaci s koněm se určitě ještě dostaneme v některém z mých dalších článků. Tentokrát chci říct něco o tom, jak koně takzvaně „držet", či chovat. Protože pokud je kůň zdravý a psychicky vyrovnaný, veškerá komunikace s ním je jednodušší.

Zažitý způsob držení koní je odlišný od toho co by si koně představovali a co k životu potřebují. Pramení ze staletých tradic,které vznikly účelově k prospěchu lidí, kterým koně sloužili.

Pozapomnělo se tak nějak,že kůň je tvor,který potřebuje žít ve společnosti ostatních koní - že je to stádové zvíře, které potřebuje možnost neustálého kontaktu se svými druhy - nestačí aby je občas zahlédl mezi mřížemi - jen tak si může osvojit sociální chování a nadále se podle něj řídit. Ctít zákony stáda a najít v nich jistotu a bezpečí. To vše, pokud se to naučíme vnímat, nám pomůže k lepší komunikaci s koňmi. Jejich jednání nebude zbrklé a nevypočitatelné, budou vyrovnaní, čitelní a klidní. Zbytek bude záležet na nás.

Potřeby koně, zdravý způsob jejich života, je ale potřeba brát komplexně a ne vytrhávat jednotlivosti z kontextu. Pak to nefunguje.

Předně : kůň potřebuje neustálou možnost pohybu, a to 24 hodin denně.Pokud někdo říká,že jeho koně jsou venku celý den a má tím na mysli tzv.od rána do večera, a na noc ve stáji, znamená to, že jeho koně mají možnost pohybu přinejlepším 8 hodin. Dalších 16 hodin stojí v pro ně většinou extrémně nezdravém ovzduší stáje na stejně nezdravém povrchu slámové nebo pilinové podestýlky, která tak jako tak nejde udržet zcela prostá výkalů, ze kterých se uvolňuje amoniak, který velmi nepříznivě působí na rohovinu a nevíc kůň stojí v nefyziologické pozici, kdy přední stěna kopyta je zabořená do podestýlky a patky jsou vyvýšené a odlehčené a to znamená nepřiměřenou zátěž pro zavěšení kopytní kosti.A navíc - pokud je zase třeba podestýlka úplně čistá a suchá, kopyto vysušuje.A to naopak potřebuje vodu. Kopyta potřebují být denně alespoň na 10 min celá ponořená do vody.

Mluvím stále o zdravých a bosých kopytech. Protože jen správně ošetřovaná bosá kopyta mohou být opravdu zdravá. Ale k tomu se také pokusím vrátit v některém dalším článku.

Takže : ideální je pro koně zpevněný, dostatečně velký výběh (minimálně cca 80 m2 na jednoho koně - čím víc tím lépe) s takovým logistickým uspořádáním, které ho bude nutit k pohybu.

Tzn.seno jinde než voda,jeden prostor k odpočinku (třeba pískoviště na válení,speciální měkké gumové matrace - softbetten, žádná podestýlka) , jinde místo kde dostává jádro ( seno i jádro by mělo být umístěno tak,aby kůň žral ze země - ne z výšky stolu - to je jeho přirozená pozice, s hlavou u země, kdy si obrušuje zuby pravidelně a stojí v postoji v němž nepotřebuje zapojit svalovou činnost ), jinde místo pro liz.

Seno i voda musí být k dispozici neustále. Velmi důležitou složkou potravy je oves.Koně ve volném ustájení by měli dostávat alespoň minimální dávky, podle toho kolik mají pohybu.

Pro zdravého koně se zdravými kopyty, se kterým se pracuje, není problém několik litrů ovsa 2x i 3x denně. Dobré je i přikrmovat třeba muesli,mrkev apod. Dobré je dát koním do výběhu větve stromů, jejichž kůra jim chutná, aby si je mohli okusovat.Samozřejmě pozor na jedovaté dřeviny (tis).

Výběh by měl být ideálně propojen s pastvinou,na kterou by měli koně přístup buď kdykoliv, nebo alespoň na 12 hodin v období vegetace. V období vegetačního klidu je třeba uvážit, že pastvina může být příliš měkká a koně by ji častějším pobytem na ní zničili.Také rozbahněný povrh není pro koně ideální a stání v hlubším blátě je dokonce nežádoucí.

Proto je lepší mít zpevněný výběh co největší. Ideální ke zpevnění terénu jsou plastové zatravňovací dlaždice zasypané pískem. Pokud je terén příliš měkký, je třeba dlaždice pokládat na štěrkový podklad.

Minimální počet koní ve stádě jsou dva. Maximum pro jedno stádo ve výběhu a na pastvině je, dle mého názoru, 10 koní.

Při větším počtu už mohou být problémy s distribucí jádra a ohlídáním aby každý kůň dostal svou dávku a také s komunikací ve stádě a třeba při ošetřování koní.

Máčení kopyt je možné řešit několika způsoby. Nejjednodušší, ale poměrně nákladné je udělat okolo napajedla koním bazének do kterého musí vstoupit pokud se chtějí napít. Měl by být dostatečně velký, aby se do něj vešlo víc koní. Hluboký alespoň 25 cm s možností vodu z něj vypouštět.

Další možnost je namáčení nohou v kbelících nebo ve speciálních gumových botičkách. To je zase pracnější a náročnější na čas.

Velmi důležité je také odklízení výkalů. Zvlášť v místech zvýšené koncentrace koní. Např.u seníků apod. Denně.

Ve výběhu a na pastvině by měl být přístřešek. Vzdušný, stěny ze tří stran z prken stlučených jen k sobě, ne přes sebe, aby tudy mohl proudit vzduch. Měl by být velký podle počtu koní ve stádě min.10 m2 na koně. Podlaha v přístřešku např.z gumových desek, nebo také zatravňovací plastová dlažba zasypaná pískem.

Přístřešek je důležitý hlavně v létě jako úkryt před sluncem. Horko vadí koním. Chlad a tzv.nepřízeň počasí snášejí koně daleko lépe. Pokud jsou koně celoročně venku, můžete zapomenout na jakékoliv dekování. A nejen můžete - musíte.

Koridory přes které koně musí chodit, např.k vodě, ven z výběhu, spojovací ulička mezi výběhem a pastvinou, přístup k pískovišti na válení atd., by měly být vysypány kameny. Dá se použít nejhrubší makadam, ideální jsou velké říční oblázky o průměru okolo 10 cm. Různost je žádoucí.

To vše nám pomůže udržet koně v optimální fyzické i psychické kondici.

Samo o sobě to ale nestačí. Další potřebný pohyb a vjemy musíme koni poskytnout my - lidé. Protože i v takto optimálních podmínkách jsou prostory, po kterých se koně mohou pohybovat, stejně jako vjemové podněty které dostávají po většinu dne, velmi omezené.

Pokud koně žijí ve volnosti, v pro ně přirozeném prostředí, ujdou denně něco okolo 30 ti kilometrů. Většinou krokem,ale i klusem či cvalem po velmi různorodém, většinou těžkém terénu. Takže koně, které chováme, by od nás měli dostat alespoň nějakých 15 km či více pohybu denně. Pravidelnost je velmi důležitá.

To je samozřejmě v mnoha případech obtížné, ale měli bychom to mít alespoň na paměti a pokusit se svým koním věnovat co možná nejvíc času. Pokud jej máte málo, pamatujte, že je lepší ošidit třeba čištění a raději s koněm vyjet ven na co nejdelší dobu.

Nezanedbatelnou výhodou pro nás je také to, že koně si z výběhu vlastně bereme v určité provozní teplotě, neztuhlého dlouhým stáním v boxe, vykrokovaného a rozhýbaného.

Chtěl bych hlavně varovat před představou, že kůň si potřebuje odpočinout v boxe. Není to pravda, koně si odpočinou kdekoliv a kdykoliv budou sami chtít. A v době,kdy se jim nevěnujeme, tzn.minimálně po dobu cca 20 ti hodin, na to mají dostatek času.

Nepleťme si tzv.bujnost a nesmyslné plýtvání energií u koně vyvedeného z boxu s odpočatostí a chutí do života.Takový kůň se jen potřebuje zbavit stresu a přebytku energie a to je pro něj i jezdce spíš nebezpečné. Kůň který žije 24 hodin denně venku a ve stádě se naučí energií šetřit a vydá ji s chutí a rád když chce, či je o to jezdcem požádán. Ale je to energie, kterou vydává s rozmyslem. Je v rovnováze s kondicí a zdravotním stavem koně.To znamená, že takový kůň se také málokdy sám ve výběhu, či na pastvině zraní. Má své tělo a hlavu pod kontrolou. Nechová se zbrkle, výbušně a agresivně. Je daleko komunikativnější.

Bohužel zatím je obtížné, ba skoro nemožné nalézt takové ideální venkovní ustájení, takže ti kdož se rozhodnou ho svým koním dopřát, si ho většinou musí vybudovat sami. Ale myslím, že je jen otázkou času, kdy poptávka vyvolá nabídku a lidé, kteří poskytují ustájení si uvědomí tuto trhlinu v trhu a pokusí se jí vyplnit. A to bude, myslím, pro spoustu koní krásný dárek a veliké štěstí.

s úpravou byl tento článek publikován v časopise Koně a Hříbata, napsal Václav Vydra